Waldorf Poruba: waldorfská škola ostrava

Waldorfská pedagogika

Svět už je stvořen, celý. Nově tvoříme ve svých životech pouze jeho variace. To je laskavá příležitost pro všechny tvořit moudře.
Waldorfská pedagogika je metodicky zpracována tak, aby v dětech otevírala prostory k přirozenosti, touze po poznání, k prastaré moudrosti, která byla sice společenskými vlivy různě a mnohdy zahalena závojem zapomnění, či dokonce deformována záměrně, ale přirozenost nemůže být nikdy zničena. Přirozenost je radost. Láska.

Tak i děti a žáci žijí s učiteli v lásce. Samozřejmě, s učiteli vědomými si této základní hodnoty, vlastně potřeby, s učiteli, kteří vědí, že jsou pro své žáky v určitém období vzorem k nápodobě, v jiném autoritou, a v pozdějším období úctyhodným partnerem.

Waldorfská pedagogika v sobě nese odvahu přijmout odpovědnost za snahu nevychovat z dětí mistry sebeomezení, ale svobodné a tvůrčí bytosti.

Waldorfské školy existují více než 100 let v mnoha zemích celého světa a jsou tak celosvětově uznávanou alternativou tradičního školství. V České republice se začaly objevovat samozřejmě až po revoluci 1989, někde snadno, jinde s těžkostmi, ale vždy s neutuchajícím nadšením. Jinak by to ani nebylo možné. V dobách totalitního režimu byli stoupenci duchovní vědy, antroposofie, která je filosofickým základem waldorfské pedagogiky, nuceni tvořit a rozvíjet ji skrytě.

I dnes bývá obojí ještě tu a tam terčem kritiky, ale vesměs z řad těch, kteří se s touto filosofií či pedagogikou buďto blíže neseznámili, nebo nemají zrovna ideální zkušenost. Což je přirozené, ne? Copak všichni máme ideální zkušenost s klasickou školou? Copak všichni jednomyslně souhlasíme s tím nebo oním filosofickým směrem? Copak je celý tento svět jen jednoho názoru? Nikoliv. A tak všestrannost, mimo jiné jako projev geniality jednotlivce, může být také geniálním projevem moudré společnosti, respektující jinakost rovněž ve školském systému. Díky Bohu se tak děje, waldorfské školy existují, jsou úspěšné, a stále vznikají nové. Vycházejí z celostního poznání člověka a snaží se podporovat celkový rozvoj jeho osobnosti v souladu rozumu s citem i vůlí.

Waldorfskou školu absolvovali například herečka Jennifer Aniston, Ferdinand Alexander Porsche – designér legendárního Porsche 911, nebo děti Helmuta Kohla, Jean-Paula Belmonda, Paula Newmana a řada dalších, nejen známých osobností, ale i těch, kteří jsou dnes odborníky v mnoha vědeckých a uměleckých oblastech (lékaři, podnikatelé, umělci apod).

Respektovány jsou sedmileté vývojové cykly, přičemž každé období je charakterizováno odlišnými vývojovými zvláštnostmi, v každém z nich dítě potřebuje zcela jiný přístup. Této skutečnosti jsou si vědomi především pedagogové, kteří ji nezvědomují žákům, ale s tímto poznáním žáky vzdělávají a vychovávají.

Prví sedmiletí  (0-7 let)

Dítě v prvním sedmiletí svého života vnímá sebe samo jako součást světa a je zcela otevřeno svému okolí. V tomto období se učí především nápodobou, proto zatěžování intelektu a racionální vysvětlování není moudré. Rodiče a vychovatelé pěstují v dítěti úctu a obdiv ke světu, k přírodě, k životu. Nejlepším prostředkem jsou k tomu příroda a život sám, fyzická zkušenost, dotyk, rytmus, umění, a pak také pohádky – zdroj hluboké moudrosti ukryté tak hluboko, aby její nalezení bylo skutečným pokladem.

Druhé sedmiletí (7-14 let)

Postupně se dítě ze světa vyděluje, až je schopno vstoupit do dalšího stupně svého vývoje, druhého sedmiletí, a zahájit tak školní docházku. Síly, které byly v prvním sedmiletí nutné k vývoji těla, se nyní uvolňují k učení a posilování paměti. V učení přechází princip nápodoby k principu následování autority. Ne však autority založené na strachu či donucování. Dítě se odevzdává do rukou učitele a očekává lásku. Pouze láskyplná autorita je hodna následování. Stejně tak je v tomto období výrazná potřeba krásy. Dítě potřebuje umělecky utvářené vyučování a mnoho obrazů, které naplňují jeho duši. Z hlediska waldorfské pedagogiky je významný zejména devátý rok života, nazývaný Rubikon, kdy se dítěti zcela mění pohled na svět. Toto období bývá pro učitele prubířským kamenem, neboť dítě začíná bolestně chápat, že nikdo z dospělých není dokonalý. A tak pouze pouto, vybudované na základě láskyplného přístupu, může překonat tuto krizi a vybudovat vztah na novém základě.

Třetí sedmiletí (14-21 let)

Ve třetím sedmiletí, kdy dítě vstupuje do puberty, je již plně vymezeno vůči světu, v němž hledá své místo a vztah k realitě. Děti v tomto věku jsou velmi citlivé na lež či předstírání, a objevují se tak i nemilosrdné soudy. Třídní učitel již není jedinou autoritou, do výuky vstupují odborní učitelé a stávají se průvodci na cestě poznání. Nastává prostor pro rozvoj schopnosti abstraktního myšlení a úsudku, které v předchozím období nebylo dobré vědomě probouzet. Ukončením třetího sedmiletí končí výchova, jejímž cílem je vést dítě po jeho vlastní cestě tak, aby se v něm přirozeně rozvinuly síly potřebné k uchopení svého vlastního osudu. Aby byla zachována kontinuita tohoto přístupu k vývoji dítěte, jsou waldorfské školy koncipovány jako dvanáctileté, kde středoškolské studium navazuje na ukončené základní vzdělání. Proto i v Ostravě pracuje od školního roku 2003/2004 Waldorfské lyceum. Radost z otevřenosti k alternativám v našem školství je možné umocnit poznámkou, že ani v Ostravě není snahou waldorfského školství srovnávat se a poměřovat s jinými školami, byť jsou pedagogové i rodiče touto otázkou skoro až zahlceni, ale prostě (v pravém slova smyslu) jen naplňovat waldorfské principy ku prospěchu všech zúčastněných.



Epocha – ranní část vyučování probíhá v souvislém dvouhodinovém bloku, což umožňuje intenzivní práci a hlubší pochopení probírané látky. Třídní učitel – vede své žáky po celou dobu školní docházky, aby je mohl opravdu poznat jako individuality, a třídu jako sociální skupinu. Slovní hodnocení – je individuální, odráží vývoj celé osobnosti dítěte (v posledních letech se k této formě hodnocení začínají přiklánět i další a další školy). Pravidelný rytmus – velmi podstatná skutečnost – rytmus v rámci dne, týdne a roku zprostředkuje dětem prožitek přirozeného řádu. Souvislosti – žáci se látku jednotlivých předmětů učí v souvislostech, díky čemuž získají široký všeobecný přehled. To samozřejmě předpokládá velmi dobrou koordinaci jednotlivých předmětů, vyučujících, tedy soulad jednotlivostí v celku. Umění a umělecké činnosti – nikoliv ve smyslu, že by škola vychovávala umělce, ale vzdělává prostřednictvím umění. Kvalitní umění je dotčeno duchovní moudrostí, umožňuje prožít něco prapůvodního. Umělecké činnosti uvádějí děti do přirozeného světa fantazie a imaginace, pomáhají mu zvládat vnímání složitostí celého světa, nemluvě o alternativě k otupujícímu světu mobilů, počítačů, internetů či televizí. Mimochodem televize zásadně a zcela vědomě ve waldorfské škole není. Součástí výuky je také hra na flétnu od 1. třídy a široké spektrum výtvarných technik. Výuka je prodchnuta uměleckými, pohybovými i praktickými činnostmi. Cizí jazyky – od první třídy se děti přirozenou formou učí dva cizí jazyky. Řemeslo – do výuky jsou zahrnuty také základy řemesel a domácích prací. Pletení, stavba domu, pěstování obilí a pečení chleba z něj, měditepectví, háčkování, pletení, šití atd. Tyto činnosti podporují tvořivost, rozvíjejí jemnou motoriku a dávají prostor pro pochopení mnohých souvislostí. Tradiční řemeslné umění, úcta k předkům a přirozenosti lidského života by neměly být vytlačeny virtuální studenou počítačovou hrou. Eurytmie – velmi specifický předmět, velmi málo znám, ale velmi důležitý a krásný. V něm se v pohybových prostorových formách vyjadřují tóny řeči i hudby. Prožitek tohoto vyjadřování poskytuje možnost hluboce vnímat krásu řeči, slova, hudby, a to tak, aby se jazyk mohl v dospělosti vnímat jak prostředek dorozumění, nikoliv neporozumění. Roční slavnosti – obsahují vnitřní symboly a motivy určitých ročních období. Děti je pak rozmanitým způsobem realizují, což jim umožňuje prožívat v dané chvíli atmosféru a náladu toho dne či období, jinými slovy více a více vnímat soulad a souvislosti s přírodou, celkem, minulostí i současností. Svým způsobem se jedná o udržování tradic, což není projevem konzervativnosti či odmítání nového, ale naopak projevem úcty k předkům a přirozenosti. Navíc obsah slavností je vždy nově a nově tvořen tak, aby přinášel prožitek sounáležitosti historie se současností. Řízení školy – co waldorfskou školu odlišuje od tradičních škol, je také způsob řízení. Škola je řízena formou autonomní samosprávy. Kolegium – nejvyšším orgánem je kolegium učitelů. Každý z učitelů do něj vstupuje dobrovolně, s vědomím odpovědnosti za svůj životní postoj a názor, s vědomím radosti z vlastního seberozvíjení a poctivou snahou nalézat konsensuální řešení jednotlivých problémů ve prospěch celku. Konference – je členěna na tři části – pedagogickou (často se společnou uměleckou činností), technicko – správní a interní.

1. třída

Děti prožívají jednotu světa a svého vnitřního života.  Důležitou uměleckou formou, která pomáhá v oné jednotě prožít nejen palety různých osudů, ale vnímat moudrost, hluboko v nich ukrytou, jsou pohádky. Prožitek vítězství dobra nad zlem, v čemž je obsažena morální hodnota jako neotřesitelný základ, to je radostí i potřebou pro děti. Jsou doslova „naplňovány“ těmito hodnotami a nemají potřebu případnou pozdější prázdnotu, vzniklou životem bez pohádek, zaplňovat něčím jiným – například násilím. V českém jazyce probíraná hůlková písmena ožívají v obrazech a příbězích. Čísla v matematice zase zrcadlí prožívané skutečnosti, kdy například jednička je zeměkoulí (obraz jednoty, jednoho celku) a dvojka nocí a dnem (dualita). Principy souvislostí a celistvosti jsou rozvíjeny učiteli vědomě, a to nejen v hlavních epochových předmětech, ale i v dalších – výuka dvou cizích jazyků, kreslení, malba, eurytmie, hra na flétnu, pletení a další.

2. třída

V tomto ročníku ukazuje celé vyučování dvě tváře světa. V legendách vidí děti dobrou cestu, jak rozvíjet své morální schopnosti, a v bajkách, jak stinné vlastnosti ovlivňují vztah člověka k člověku. V kreslení forem se zrcadlí polarity vertikální a horizontální symetrie. Český jazyk umožňuje první abstrakci v podobě pravidel pravopisu. A stejně tak i matematika otevírá první brány k abstrakci prostřednictvím násobení a dělení.

3. třída

Devátý rok života, krize devátého roku (tzv. Rubikon) – děti opouštějí utěšený svět fantazie a ptají se, zda jim my, dospělí, můžeme být vzorem. Vyučování ve třetí třídě prostřednictvím příběhů ze Starého zákona na tyto a podobné otázky odpovídá. Snad každý jejich hrdina se pokusil zjistit, zda jsou dané hranice tak pevné, aby bylo možno se o ně opřít. Na významnou změnu v dětském vývoji poukazují také formy křížení a symetrie v trojúhelníku. Zároveň děti hledají prostřednictvím praktických činností pravdivý vztah ke světu – zasejí zrno, sklidí a upečou chléb, poznají různé druhy řemesel a pokusí se o stavbu domu.

4. třída

Ve čtvrté třídě příběhy hrdinů severské mytologie podněcují k činnosti nové citové schopnosti dětí, které již nejsou závislé na náladě společenství kolem nich. Poprvé pohlížejí na skutečnosti objektivně, i když k nim stále získávají vztah přímým prožitkem. Tak se dívají děti na své město a místo, kde se nachází, a současně na koloběh roku v souvislosti s vesmírem. Pozorují lidskou postavu a charakterizují podobu a život různých zvířat. Učí se chápat, jak lze členit čas z hlediska rodiny, vlastní biografie, ale i čas v hudbě pomocí taktů a svět v matematice pomocí zlomků.

5. třída

Jak lze dosáhnout harmonie ducha a těla v sobě samém a demokracie v soužití s druhými, prožijí žáci v páté třídě prostřednictvím mýtů. Příběhy starých kultur a řecké pověsti jim umožní pohlédnout na způsob, jakým lidé v dávných dobách vnímali svět. V přírodopise se učí porozumět podmínkám, v nichž žijí rostliny a živočichové s nimi spjatí. V zeměpise před nimi ožívají řeky a krajiny na jejich březích. Poznají, jak jazykem vlastním i cizím mohou vyjádřit svůj vztah ke skutečnosti. Harmonii pak hledají v souzvuku barev i tónů. Na olympiádě pátých tříd se utkají s dětmi z jiných waldorfských škol, aby vyzkoušeli sílu a pružnost svých těl.

6. třída

Jako světlo proniká tmu a tvoří barvy, prohlédají v šesté třídě děti probouzejícím se myšlením zákonitosti světa. Ve fyzice pozorují síly magnetismu, hledají příčiny a následky jevů. Při zeměpisu poznávají hvězdy ovlivňující tvářnost Země, přírody a složení hornin. Naslouchají vyprávění o římských dějinách, kultuře a právu a nechávají tak růst city rodící se v jejich nitru. Duševní prožívání pak vykvétá středověkými příběhy a nese plody v rytířských ctnostech.

 

7. třída

Žáci sedmé třídy obohacují svůj černobílý pohled na svět pronikáním do perspektivy ve výtvarných činnostech. Spolu s učiteli znovu objevují dosud neprobádané světadíly, poznávají kulturu a zvyky jiných národů, s mořeplavci zdolávají mohutné vlny a jejich nitro bouří mocnými ději skrytými v baladách. Sílu úsudku tříbí děti uchopováním mechaniky ve fyzice a nově i překvapivých proměn látek v hodinách chemie. Jinak se chlapci a jinak dívky, prostřednictvím nauky o zdravé výživě, zabývají otázkou, čím bych byl bez svého těla.

 

8. třída

Hledající myšlení osmáků se upíná k abstraktnímu chápání světa. Věda o člověku rozprostírá před jejich zrakem utváření lidské kostry a rozdíly vůči kostrám zvířat. Vědomí se pomalu obrací k současnosti poznáváním dějin novověku, seznamováním se s vynálezy techniky a proměnami v živé, organické přírodě. Vlny citů tryskající z nitra dětí dostávají své vyjadřovací nástroje v jazycích pomocí básnických prostředků. Tak jako vědci nedávných časů, jejichž životopisy žáci v průběhu roku poslouchají, mohou i oni nyní prokázat svůj um vlastním dílem – ročníkovou prací.

 

9. třída

Vážný vztah k současnosti, která je hlavním tématem deváté třídy ve všech předmětech, prosvětlují žáci společně s učiteli humorem. Poznáváním chemických procesů v lidském těle a v organizmu rostlin, pronikáním do vývoje planety Země v průběhu věků a pořádáním uchopených vědomostí nabízejí děti potravu rodící se individualitě. Naslouchají osudům velikánů naší doby a učí se spolu vycházet při nácviku divadelní hry. Květ svého já tak rozvíjí hledáním ideálu pro svou budoucí životní cestu.

 

 

Základní škola a waldorfská základní škola, Ostrava-Poruba •